Jak jsme se s Markétou dostali ke snubním prstenům, které jsme si v září mezi sebou vyměnili? Kudy vedla cesta k výslednému stylovému provedení, materiálům a kdo nám kroužky vlastně zpracoval?
Článek od Davida Lomose o možnostech, materiálech a postupech při výrobě zásnubních a snubních prstenů – Snubní prsteny a jejich materiály. Galerie ze zmiňované svatby včetně videa – Markéta a Adam, 1. září 2017.
Proces výběru zásnubního prstenu jsem bral posvátně vážně, však také očekávání byla dost vysoká. Ale povedlo se a naivní člověk si myslel, že z hlediska prstýnků už je to v podstatě vyřešené. Snubní, to už jsou pak takový ty „obyčejný“, to se vyřeší snadno, až na to přijde čas. No, nevyřeší.
Tedy za předpokladu, že vám to není zkrátka jedno. Markéta totiž začala logicky řešit, že kroužek snubní se musí hodit k prstenu zásnubnímu. A mně došlo, že jestli mám snubní prsten nosit do konce života (mého života, každopádně), tak bych také chtěl, aby to nějak vypadalo. Určitě existují páry, které si společně sednou ke katalogu, ať už někde ve zlatnictví, nebo na webu, a nakrásno se shodnou, že se jim tahle dvojice prstýnků oběma líbí a je vyhráno, kupujeme.
Tak my mezi ně tedy nepatříme. Naše představy jsme zaprvé neuměli ani jeden pořádně uchopit a popsat, zadruhé jsme si byli jisti, že každopádně chceme oba něco úplně jiného. Nesmí to být klasické kovy (stříbro, zlato), nebo ano? Co něco modernějšího, třeba wolfram, hm? A jaký to má výhody a nevýhody?
Abychom to měli pojato manažersky, věci na svatbu si rozdělili. A řádka „snubní prsteny“ nesla moje jméno, takže jsem to vzal jako zodpovědná osoba a začal jsem googlit. Materiály, design, možnosti zpracování – lhal bych, že to hledání nebylo zajímavé. Vyhledávač mě zavedl na stránky prodejců, jiné svatební portály, přečetl jsem dost zahraničních zdrojů, proběhl jsem Pinterest. Ale nemůžu říct, že s přibývajícími webovými zdroji bych se cítil v daném tématu pevněji v kramflecích.
Nakonec jsem ale narazil na prezentaci, která mě svým obsahem skutečně zaujala. Autorem uvedených děl byl šperkař a designer David Lomos, který pracuje pod názvem Atalier Daloo. Konečně jsem narazil na něco, u čeho se mi vzadu v hlavě ozvalo svolení – „jo, tohle si dokážu představit“.
Takže jsem neváhal a napsal. Zpětná vazba přišla záhy a už další týden jsme s Markétou vyrazili do ateliéru v Roztokách u Prahy na konzultaci. Abychom si vůbec udělali představu, co tedy je a není možné, co které provedení a materiál obnáší, a tak dále. Popravdě jsme ani jeden nečekali, že zhruba za hodinu budeme mít dohodnutou a uzavřenou objednávku, včetně termínu dokončení.
Předně chci vyzdvihnout, že David Lomos je člověk, který dělá svou práci s nadšením. To musí každý poznat během prvních pár minut osobního jednání. Prostě si pojďme pokecat o tom, pomalu jako kamarádi, co se vám honí hlavou, když se řekne snubní prsteny.
Tak to z nás pomalu jako z chlupatý deky začalo lézt, že vlastně nic nevíme, ale že jsem někde viděl třeba kroužky z wolframu, a že mi to nepřišlo úplně zlý. A hned dostáváme zpětnou vazbu od někoho, u koho jsme si v danou chvíli naprosto jistí, že ví, o čem mluví. Klady, zápory, způsoby výroby a možnosti. A já už vím, že tedy wolfram nechceme… a pokračujeme dál.
Absolutně super bylo, že jsme na stůl dostali všemožné ukázky, takže se dala hned v rámci toho povídání zkusit navléknout ten který materiál, šířka nebo třeba varianta zaoblení. A ta zpočátku strašně mlhavá představa, vlastně dvě, postupně nabývají na konkrétnějších a jasnějších obrysech, až najednou celkem překvapeně sedíme a všechno je vymyšlené.
Známe materiály a barvy, máme vybrané provedení, dané rozměry, mezi dámským a pánským prstenem nastavenou učitou „spojovací myšlenku“. Zbývá nám jenom dodat rytinu na vnitřní stranu a je to. Což na fakt, že jsme se jeli jen nezávazně informovat o materiálech, není úplně špatný.
Návdavkem jsem si mohl vypůjčit na zkoušku jiný titanový kroužek v mojí velikosti, abych ho mohl chvíli nosit a vyzkoušet si, jak mi bude vyhovovat. Drobnost, ale jsem za ni hodně rád.
Abych tedy nesypal z rukávu jenom samá pozitiva, nechat si vyrobit snubní prstýnky na míru má taky pár záporů. Především je potřeba se smířit s tím, že výsledný produkt zkrátka uvidíte až ve chvíli, kdy je práce komplet hotová, žádný náhled na šperk ze sériové výroby. Oproti té může být výroba na míru pochopitelně dražší, protože každý produkt je originál, nevyrábí se hromadně. Ale ve srovnání s benefity jsou tyto faktory v mých očích hodně v minoritě.
No a k čemu že jsme se to dopracovali? Dámský prsten je z červeného zlata – jednoduchý a matný, ve výsledku by neměl zanikat vedle zásnubního prstýnku, ale ani ho přebíjet. Pánský kroužek je z tmavého titanu, lehce zaoblený a s proužkem z červeného zlata (které představuje spojovací prvek mezi prsteny) u jedné ze stran. Líbí se?
A navíc se mi podařilo dohodnout něco, o čem jsem přemýšlel od našeho prvního setkání s Davidem Lomosem, tedy článek o možnostech, materiálech a postupech při výrobě zásnubních a snubních prstenů, který najdete zde na Svatebním atlasu – Snubní prsteny a jejich materiály.
